Studentské strasti. Kdykoliv se vysloví toto slovní spojení, dospělí se zasmějí, čerství absolventi si zhluboka oddechnou a studenti si zacpou uši a začnou přemýšlet co jim ještě chybí splnit na další školní den.
Ach, jak my studenti nesnášíme výroky typu: ,,Buď rád že se máš jenom učit.” nebo ,,Co já bych dala za to mít na starosti jen učení.” a ještě lépe ,,Užívej si to studium, tohle jsou nejšťastnější roky tvého života!”
Milí dospělí, vůbec nám to vaše přesvědčování nepomáhá. Už jste zapomněli jak podobné věty štvaly vás? A jak těžké může být ,,jenom se učit”?
Já to vím. Drazí studenti a žáci, soucítím s vámi. Ani nevíte jak moc s vámi soucítím. A přesto si dovolím říct, že jsem za tyto studentské roky ráda. Nebaví mě učení. Nejsem v tom ani nijak dobrá. Ale užívám si to! A víte proč? Protože i tohle možná otravné učení jednou skončí.
A za pár let budeme častovat oblíbenými dospěláckými řečmi další generace studentstva. Možná na tom totiž něco bude. Musíme se učit. A sedět ve škole i když nás to nebaví a možná nám to bude k ničemu. Ale vnímejme i toho kolem učení. Ve třídě sedíme se spolužáky, kteří občas umí naštvat, ale taky rozesmát, podpořit a pomoct. Někteří učitelé jsou, ač se to nezdá moc pravděpodobné, taky lidé kteří umí dobře poradit v něčem, co oni už prožili.
A víte co? Možná až budete se svým dítětem ležet v trávě a pozorovat hvězdy, budete rádi za pár poznatků ze školních lavic a vaše dítě ve vás uvidí vzdělaného a zkušeného člověka, kterého jen tak něco nerozhodí.
Bára Polišenská, studentka.
