Pedagogika jako věda o výchově člověka. Jedná se vědní obor, který má vypátrat a najít způsob, jak správně vzdělávat a vychovávat. Zkoumá také samotný výchovný proces. V odborném významu je to věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti, není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže.
Pedagogika vychází z řeckého původu (pais = dítě, ago = věda) – paidagogos byl člověk, jemuž byla v zámožných rodinách svěřována péče o děti, učil se s nimi, doprovázel je do školy. Později byly termínem pedagog označovány osoby, které se profesionálně zabývaly výchovou a vzděláváním a byly pro tuto činnost speciálně připravovány.
Kapitoly článku
Jaká jsou klíčová kritéria?
Pro vlastní obor je zapotřebí mít vymezená určitá kritéria. Tzn. mít jasně vymezený předmět zkoumání, kterým se primárně nezabývá žádná jiná vědní disciplína, pro pedagogiku je takovým předmětem zkoumání výchova. Obor dále musí disponovat souborem výzkumných prostředků, metod a technik, s jejichž pomocí pedagogika rozšiřuje a obohacuje výchovnou teorii a napomáhá výchovné praxi, pomocí vlastních metodologických nástrojů se pak uskutečňuje i nezbytná sebereflexe oboru.
Důležitý je také vnitřní strukturovaný systém oboru. Vybudovat si základní pojmový aparát. A v neposlední řadě plnit základní funkce, které jsou od vědního oboru očekávány a sice: funkce poznávací, realizující (utvářející) a prognostickou.
Struktura pedagogiky
Struktura pedagogiky je navzdory mnohým pokusům v minulosti i přítomnosti dosti nestabilizovaná. Tuto nejednotnost lze přičíst nesmírné rozmanitosti výchovných jevů a z toho pramenících obtíží stanovit obecně přijímané kritérium pro jejich členění. K samotnému členění pedagogické problematiky můžeme přistupovat z několika pozic a hledisek. Může se například jednat o dělení podle:
- a) vývojového hlediska (vývoj pedagogiky a výchovy s zkoumá v kontextu dané doby, tzn. v kontextu historickém, národním, světovém
- b) systematického hlediska (analyzuje se existující výchovný proces v určitém čase a prostoru)
- c) srovnávacího hlediska (porovnávají a vyhodnocují se rozdíly mezi koncepcemi výchovy v jednotlivých zemích za určitých ekonomických, kulturních, politických a sociálních podmínek)
- d) obecného pedagogického hlediska (vyhledávají se zevšeobecnělé zkušenosti platné v určité době)
- e) diferenciálního hlediska (zabývá se specifikou výchovy v rozličných vývojových etapách, výchovou v rozličných výchovně vzdělávacích institucích, výchovou jedinců s rozličným stupněm postižení apod.).
Jak se nejčastěji třídí?
Nejčastěji se používají následující kategorie pro třídění dílčích pedagogických disciplín:
- a) vertikální přístup (podřízen věkovým zvláštnostem objektu výchovy, kritériem jsou jednotlivé vývojové etapy člověka – hovoříme o předškolní pedagogice, předpubertální, pubertální, adolescenční pedagogice, andragogice (pedagogika dospělých) a gerontopedagogice (pedagogika stáří), z hlediska institucionálního se pak jedná o pedagogiku 1. stupně základní školy, pedagogiku základní, střední a vysoké školy, vojenskou pedagogiku, podnikovou apod.)
- b) horizontální přístup (preferuje rozhodující subjekty výchovy, které působí na objekt v dané věkové hladině, jedná se například o pedagogiku rodinné výchovy, výchovy mimo vyučování, školní pedagogiku, v teoretické rovině se může jednat o obecnou pedagogiku, srovnávací pedagogiku, metodologii, dějiny pedagogiky atd.)
- c) historický přístup (umožňuje odlišit pedagogiku jednotlivých etap společenského vývoje např. pedagogika otrokářské nebo feudální společnosti, popř. pedagogika období renesance apod.)
- d) kombinovaný přístup (představuje kombinaci horizontálního a vertikálního hlediska)
